8 minut čtení
Pražská Slavia s předstihem oslavila třetí mistrovský titul. Sešívaní teď touží vyhrát i pohár MOL Cup. V cestě stojí partě Jindřicha Trpišovského městský rival a obhájce pohárového titulu – Sparta Praha. Vzniká snad na tuzemské fotbalové scéně hegemon na další dlouhé a dlouhé roky? Co stojí za úspěchy sešívaných? Soutěže, zajímavosti i aktuality hledejte na sociálních sítích.
Ohromující dominance! Už tři roky vládne tuzemské fotbalové scéně Slavia Praha. Jestliže v sezonách předešlých mohl někdo mluvit o štěstí v klíčových zápasech, letošní ročník všechny pochybovače umlčel. Tým trenéra Jindřicha Trpišovského konkurenci nemilosrdně drtí.
MOTIVACE POSOUVÁ TÝM DÁL. TRENÉŘI STAVÍ DALŠÍ PŘEKÁŽKY
Trpišovského tým žene kupředu obrovská motivace. Motivace být lepší a lepší navzdory odchodům svých hvězd. Když už mají titul v kapse, kladou si před sebe různé překážky, aby nepolevovali za žádnou cenu. Zkrátka nechtějí sešlápnout nohu z plynu. Polevit v koncentraci? To nehrozí. Na oslavy bude času dost.
V mládeži, nebo třeba v amatérských soutěžích, to často chodí tak, že trenéři své svěřence motivují za rozhodného stavu tím způsobem, že jim dají za úkol třeba nastřílet dvouciferný počet branek, udržet nulu vzadu a nebo hrát na dva doteky. Slavia svou dominanci na tuzemské scéně dotáhla do takové fáze, že už začínají trenéři přemýšlet podobně bizarně, jako „trenér přípravky v Horní Dolní“.
Nejdůležitější cíl v podobě třetího titulu v řadě slávisté splnili s dostatečným předstihem, podařilo se jim také překonat nejdelší ligovou sérii bez porážky. V cestě za vítězstvím v poháru (a tím pádem ziskem double) jim stojí ve středečním semifinále Sparta a v případném finále Plzeň, kterou v neděli smázli v ligovém šlágru 5:1.
Dalším cílem je zisk koruny pro krále střelců, na kterou si v ligovém finiši mohou ze Slavie myslet Kuchta, Sima či Stanciu. A jako bonbónek na závěr by chtěla Trpišovského banda prokráčet bez porážky celou sezonou. Něco takového se naposledy podařilo Spartě v sezoně 2009–10.
NADVLÁDA A TITUL PĚT ZÁPASŮ PŘED KONCEM
Konec konců Slavia musí přemýšlet dlouhodobě, protože v současnosti o její nadvládě nemůže být pochyb. Navíc kdo se neposouvá kupředu, jakoby se automaticky vracel zpět. To u sešívaných nehrozí.
Titul oslavili pět utkání před koncem soutěže. Definitivní jistotu získali ještě před svým zápasem, když konkurent z Letné jen remizoval v Liberci. Tedy pokud se vůbec o někom z české ligy dá vůči Slavii mluvit jako o konkurentovi. Proto potřebují slávisté přemýšlet v „evropském“ duchu.
TRPIŠOVSKÉHO AURA STÁLE FUNGUJE. ODCHODY JSOU DANÍ ZA ÚSPĚCHY
Při opěvování slávistických výkonů a výsledky se nesmí zapomínat na to, jakou obměnou tým trenéra Jindřicha Trpišovského prošel. Na začátku jeho éry se ještě sázelo na zkušené borce, jakými byli Josef Hušbauer nebo Milan Škoda, budoucí kapitán Tomáš Souček byl teprve na začátku své cesty. V průběhu let byli starší hráči, kteří se tolik nehodili do systému hry, lehce odsunuti na vedlejší kolej a následně odešli.
Ale našly se nové opory. Lepší. Pod Trpišovského rukama vyrostlo hned několik reprezentantů, zájem bohatších klubů už nešlo přehlížet. Odchody hráčů jsou daní za úspěchy. Sešívaní výhodně zpeněžili Alexe Krále (Spartak Moskva), Tomáše Součka nebo Vladimíra Coufala (West Ham), na hostování do bundesligového Unionu Berlín odešel Petar Musa. Před pár lety nevídané, že by si německý klub vypůjčil na krátkodobé angažmá hráče z Česka. Dnes je to realita.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že Slavia posílá do světa jednoho hráče za druhým, a přesto jde i samotný klub z Edenu stále nahoru. Právě v tom tkví kouzlo Jindřicha Trpišovského. Vždyť kdo by při jejich příchodech čekal, že se mezi opory týmu zařadí v té době snad jen lehce nadprůměrný ligový fotbalista Ondřej Kúdela, do té doby neznámý mladík Abdallah Sima nebo snad Lukáš Provod, který hrál ještě rok před svým přestupem do Slavie druhou ligu za České Budějovice. A dnes patří – mimo jiné i s Kúdelou – k oporám reprezentace.
Sešívaní by měli sakra přemýšlet, co bude dál, až jednou Jindřich Trpišovský zamíří do TOP evropských lig. Ten čas jednou určitě přijde…
SLAVIA POTŘEBUJE KONKURENCI. HLAVNĚ KVŮLI EVROPĚ
Slavia potřebuje nutně, aby šla nahoru i její konkurence, zejména v podobě Sparty a Plzně, největších soupeřů posledních let. Nutně potřebuje, aby měla konkurenční prostředí a hrála o poznání více náročných zápasů…
Pak by se třeba neopakovaly výpadky v evropských pohárech – předloni Slavia chvilkové zkraty odskákala vypadnutím ze čtvrtfinále Evropské ligy s londýnskou Chelsea, letos to samé přišlo s londýnským Arsenalem. Přitom i v průběhu těchto dvojzápasů sešívaní ukázali, že postup dál nebyl úplnou utopií.
Není bez zajímavosti, že Slavia málokdy prohrává, ale když už, jakoby to na ni vždycky dolehlo a byly z toho jasné výsledky – Midtjylland 1:4, Beer Sheva 1:3, Leverkusen 0:4 a konečně Arsenal 0:4.
https://youtu.be/xKLaZ565kBo
Jinak Slavia válí a poráží zejména na české scéně každého, kdo se jí postaví do cesty. Ale nemůže si za až příliš mnoho „snadných“ ligových zápasů tak trochu sama?
NEŠKODÍ SEŠÍVANÍ „VYKRÁDÁNÍM“ LIGY SAMI SOBĚ?
Snad jediným faktorem, který se dá slávistům v cestě za úspěchy vyčíst, je totiž místy až – promiňte mi ten výraz – „vykrádání“ zbytku ligy. Fanoušci mohou oponovat, proč by to nedělali, když si to mohou dovolit. A mají jistě pravdu, ale fakt, že hráči, kteří potřebují hrát a fotbalově růst, místo toho vysedávají na tribuně, sedí zrovna tak. Konkurenti Pražanů by mohli být mnohem lepší (a jak už zaznělo, Slavia konkurenční prostředí jistě potřebuje), kdyby mnozí hráči místo vysedávání na slávistické tribuně pravidelně nastupovali v klubech, odkud je sešívaní získali.
Na tribuně se to při zápasech často jen hemží vynikajícími hráči, kteří by v jiných prvoligových klubech patřili mezi opory. Však takový Michal Beran patřil k objevům v libereckém dresu, ale teď nehraje, naskočí jen sporadicky. Možná proto přišel i o EURO U21. Ondřej Karafiát se po půlročním nevýrazném hostování vrátil do Liberce a podobný osud se bude dost možná opakovat v případě Tarase Kačaraby. Posledním rokem se přibrzdil i vývoj Patrika Hellebranda, který na podzim nehrál ani na hostování doma na Slovácku, a proto jej Slavia přesunula na hostování do Opavy.
Mládežnický reprezentant Jan Matoušek přicházel před lety z Příbrami s velkou pompou, začátek neměl špatný, ale po řadě hostováních je teď rád, když se podívá do základní sestavy Liberce. Stejně tak Tomáš Malínský byl v Liberci hvězdou ligových trávníků, ale po doslova promrhaném půlročním vysedávání ve Slavii je nyní rád, že občas nastoupí na hostování za o záchranu bojující Boleslav. A takových případů je mnohem víc. Slávisté by se měli zamyslet, jestli oslabováním svých konkurentů o hráče, které ani nepotřebuje, vlastně neškodí sama sobě.
Jinak není co vytknout!
