4 minuty čtení
Když Fabio Quagliarella v sezoně 2009/2010 ve svých 26 letech konečně přestoupil do týmu, který miloval nejvíce na světě, bylo to jako splněný sen. Pro rodáka z okolí Neapole, ale i pro fanoušky. Byl pro ně bohem. Někdo, komu se splnil ten největší sen.
Sledujte nás i na našich sociálních sítích Facebook – Instagram – Tik-Tok
Jako by sestoupil z tribuny a začal skórovat za svůj tým. Nakonec byl po Maradonovi teprve druhým hráčem týmu, který měl svůj vlastní chorál.
„BUM-BUM Quagliarela BUM-BUM Quagliarela BUM-BUM, díky němu může město snít…“.
Ale město snilo jen jednu sezónu – 34 zápasů a 11 gólů. Dokud se nezměnila v dokonalou noční můru.
Ještě před příchodem do města pod Vesuvem dostával Fabio čas od času anonymní zprávy. Psalo se v nich, že bere drogy a spolupracuje s Camorrou, neapolskou mafií. Kdyby jen u toho zůstalo, Fabiův životní příběh by měl zcela jiný konec.
Příběh však začíná o něco dříve, v prodejně mobilního operátora Vodafone, kterou vlastní Fabiův dobrý přítel Giulio De Riso. Začne dostávat anonymní zprávy, které ho rovněž usvědčují ze spolupráce s Camorrou. Když se mu Fabio svěří se stejným problémem, Giulio mu poradí. Zná muže, který mu může pomoci.
Tip dostal od majitele obchodu naproti přes ulici. Tím mužem je policista specializující se na kyberšikanu – Raffaele Piccolo. A tak Raffaele pomůže i Quagliarellovi tím, že mu vyčistí jeho soukromý počítač. Teď už by mělo být všechno v pořádku. Ale nebude.
Píše se červenec 2009 a Fabio přestupuje do Neapole za osmnáct milionů eur. Syn svého města přijíždí na místo, o kterém léta snil. Všechno vypadá dokonale. Dokud Fabio a De Riso nezačnou znovu dostávat zprávy. Ty jsou však jiné. Jsou zakódované a Piccolo na ně odpovídá jasně.
Je to virus, dejte mi své mobily a já problém vyřeším. A abyste zbytečně nepřitahovali pozornost, sepíšu a vyplním policejní hlášení i za vás. Jediné, co za to chci, jsou lístky na zápasy a občas podepsaný dres. To zní jako dobrý obchod.
Quagliarella si dokonce změnil telefonní číslo, ale to, co se objevilo, bylo mnohem horší. Začaly unikat anonymní zprávy. Koneckonců všichni v Neapoli věděli, kde jeho rodina bydlí.
A tak anonym začal rozesílat dopisy plné fotografií, které Fabia obviňovaly z pedofilie. Jak sám Quagliarella prozradil Bleacher Reportu: „Byla to pro mě ta nejhorší věc. Ale abych byl upřímný, ještě horší to bylo pro mou mámu. Moji rodiče trpěli mnohem víc než já.“
Piccolo rodině doporučil, aby o dopisech nikomu neříkala, aby neohrozila probíhající vyšetřování. Dokonce jí zakázal, aby se dopisů dotýkala rukama, aby na nich nezanechala otisky. A jejich obsah se rychle zhoršoval. Fabio prý ovlivňoval zápasy, účastnil se orgií a anonym mu dokonce vyhrožoval zabitím. Když Fabio odešel z domu, jeho otec by dostával zprávy, že bude v noci ve městě zabit.
Zprávy obsahovaly velmi podrobné informace, například telefonní čísla členů rodiny a přátel. Piccolo proto Fabiovi doporučil, aby opravdu nikomu nevěřil. Proto musel své problémy tajit i před spoluhráči a vedením klubu. Mluvily za něj pouze jeho výkony na hřišti. A ty nebyly vůbec dobré.
Anonymní zprávy se postupně začaly dostávat i k majiteli Neapole De Laurentiisovi, což vyústilo ve Fabiův odchod. V srpnu 2010 odešel na hostování s opcí do Juventusu. Nenáviděný Juventus. Fabio nechtěl odejít. Prostě musel odejít. I za cenu toho, že se z hrdiny přes noc stal zrádce.
V Neapoli, možná víc než kde jinde na světě, platí jedna věta. Fanoušci vás bezvýhradně milují, ale pokud zradíte jejich důvěru, zažijete peklo. Jenže Fabio byl přes pět set kilometrů daleko, a tak se peklo soustředilo na jeho rodinu. Dostávali urážky nejhrubšího zrna a Fabiovy dopisy, které mu situaci důkladně přiblížily.
Vittorio Quagliarella, Fabiův otec, se s Piccolem setkával poměrně často a jednou ho dokonce podezříval, že za vším stojí on. Teprve na dovolené s Fabiem, De Risem a bývalým členem ultras Giovannim Barilem se o tom definitivně přesvědčil. Z Quagliarellova otce ve vzteku vypadla slova o anonymním vydírání, která v Barileovi rozsvítila žárovku s myšlenkou.
Koneckonců měl stejnou zkušenost. A pachatelem nebyl nikdo jiný než Raffaele Piccolo.
Skupina kolem Quagliarelly se obrátila na policii, která však u Piccola nenašla žádné policejní hlášení. Přitom celé ty roky tvrdil, že je píše a vyplňuje. Vyšetřovatel začal anonymní dopisy porovnávat s facebookovou stránkou podezřelého. A našli jednu shodu. Pachatel za čárkou nenechává žádné mezery.
Teď už nebylo co řešit. Stačilo ho jen chytit při činu. Plán byl jednoduchý. Anonymní zprávy vždy přicházely z veřejných telefonů. Takže kdykoli Quagliarella nějakou obdržel, okamžitě zavolal Piccolovi. Policie by ho využila k tomu, aby podezřelého vypátrala a zjistila, zda se nachází v blízkosti telefonu, z něhož zpráva přišla.
Když policie nakonec provede razii v jeho domě, nestačí se divit. Piccolo vydíral a pronásledoval desítky Neapolitánů. Mezi nimi například právníky a majitele obchodů. A od každého z nich požadoval za svou údajnou pomoc zaplacení. V den razie obtěžování ustalo a v těchto dnech Piccolův proces konečně skončil.
Rozsudek zní: čtyři a půl roku vězení. Přesně tak dlouho si Fabio Quagliarella připadal jako ve vězení.
Fotbalista, který mohl dosáhnout mnohem více, nebýt Raffaela Piccola. Mohl se stát legendou klubu, který miloval. Místo toho však pod tlakem okolností odešel a fanoušci dlouhá léta nevěděli, jakým peklem Fabio prochází.
„Důvod, proč jsme mu všichni věřili, byl prostý. Dokázal nás přesvědčit, že nám opravdu pomáhá. Procházeli jsme noční můrou a Raffaele byl ochotný nám pomoci. Cítili jsme, že je naší jedinou šancí,“ řekl Giulio De Rossi pro Bleacher Report.
