Jeden hráč reprezentující dvě země? Kromě Costy také Platini!

4 minuty čtení

Obvyklé to není, ale výjimečné také ne. Někteří hráči mají možnost hrát za dvě reprezentace, důvodů může být mnoho. Kterých pět nejzajímavějších jmen potkal tento osud?

Sledujte nás i na našich sociálních sítích Facebook Instagram – Tik-Tok

Ferenc Puskás (Španělsko a Maďarsko)

Ferenc Puskás je jedním z nejlepších fotbalistů všech dob a jedním z nejlepších útočníků všech dob. Byl klíčovou součástí vítězného týmu Realu Madrid v 50. letech minulého století.

Puskás byl také významným členem a kapitánem zlaté generace maďarského národního týmu, který v roce 1952 získal zlato na olympijských hrách a v roce 1954 se dostal do finále mistrovství světa ve fotbale.

V roce 1962 se stal naturalizovaným španělským občanem a následně čtyřikrát nastoupil za Španělsko. Tři z těchto zápasů byly na mistrovství světa 1962.

Po Ferenci Puskásovi byla pojmenována také cena, která se udává se nejhezčí gól roku. Prostě legenda jak má být. 

Diego Costa (Španělsko a Brazílie)

Diego Costa se narodil v Brazílii, ale díky dalšímu občanství mohl hrát i za Španělsko. V březnu 2013 již dvakrát nastoupil za Brazílii, ale později prohlásil, že chce reprezentovat Španělsko – v červenci téhož roku mu bylo uděleno španělské občanství.

To rozčílilo mnoho Brazilců, protože země měla v roce 2014 hostit mistrovství světa ve fotbale.

„Brazilský hráč, který odmítne obléci dres brazilského národního týmu a zúčastnit se mistrovství světa ve vaší zemi, je automaticky mimo hru. Obrací se zády ke snu milionů lidí reprezentovat náš národní tým, pětinásobné mistry světa na domácím MS,“
tehdejší manažer Brazílie Felipe Scolari

Costa debutoval za Španělsko v březnu 2014 a také byl nominován na zmiňovaný světový šampionát 2014, ale také 2018. Za Španěly zapsal 24 reprezentačních startů a vstřelil deset gólů.

Michel Platini (Francie a Kuvajt)

Bývalý předseda UEFA Michel Platini je považován za jednoho z nejlepších hráčů všech dob. Třikrát za sebou získal Zlatý míč (v letech 1983, 1984 a 1985) a v anketě FIFA o nejlepšího hráče století se umístil na sedmém místě.

Byl klíčovým hráčem Francie, která v roce 1984 vyhrála mistrovství Evropy – na něm se stal nejlepším střelcem a nejlepším hráčem turnaje. Francie se také dostala do semifinále mistrovství světa v letech 1982 a 1986.

Platini ukončil kariéru v roce 1987. O rok později se však z důchodu vrátil, aby na žádost kuvajtského emíra nastoupil v mezinárodním přátelském utkání reprezentace Kuvajtu proti Sovětskému svazu.

Odehrál pouhých 21 minut, ale Platini tím dosáhl vzácného úspěchu – hrál za dvě různé země na plné mezinárodní úrovni.

Alfredo di Stefano (Argentina, Kolumbie a Španělsko)

Di Stefano reprezentoval dokonce tři země – rodnou Argentinu a Kolumbii, za kterou hrál čtyřikrát.

Po přestupu do Realu v roce 1954 hrál za Španělsko, ale vzhledem k jeho předchozím záznamům z jiných reprezentací trvalo další dva roky, než mu FIFA povolila hrát za Španělsko. I přes to, že byl tak skvělým hráčem, se však nikdy neobjevil ve finále mistrovství světa.

Pro ty, kteří ho viděli hrát, patřil k nejlepším, a možná dokonce k nejlepším ze všech. V letech 1955-60 vyhrál s Realem Madrid pět Lig mistrů za sebou a hrál vrcholový fotbal až do svých čtyřiceti let.

Diego Maradona o něm jednou řekl: „Nevím, jestli jsem byl lepším hráčem než Pele, ale mohu bez jakýchkoli pochybností říci, že Di Stefano byl lepší než Pele.“

Wilfried Zaha (Anglie a Pobřeží Slonoviny)

Wilfried Zaha prorazil jako nadějný mladík v Crystal Palace. V Anglii působil od svých čtyř let a zdálo se, že je předurčen k tomu, aby hrál za reprezentaci, když zapůsobil v jejich mládežnických týmech.

Za Anglii nakonec odehrál dva přátelské zápasy, ale po těžkém období po přestupu za velké peníze do Manchesteru United byl Zaha znovu povolán až za čtyři roky.

Následně v roce 2016 informoval FIFA o svém rozhodnutí reprezentovat svou rodnou zemi: Pobřeží slonoviny. Od té doby nastoupil za Slony do více než tří desítek startů.

Jaro = exkluzivní souboje! Co vybíráme?