6 minút čítania
Autor: Ladislav Harsányi
Fotbalové EURO bude jedním z největších sportovních svátků kalendářního roku 2024. U příležitosti mistrovství Evropy v Německu jsme pro vás připravili historický seriál o mistrovství Evropy. V tomto osmém díle se zaměříme na EURO 1988 v Německu.
Sledujte nás i na našich sociálních sítích Facebook – Instagram – Tik-Tok
Kolaps v zemi tisíce jezer
Konkurence na starém kontinentu se neustále zvyšovala, týmy byly stále vyrovnanější a v kvalifikaci favorité neměli na růžích ustláno. Stalo se to dokonce i úřadujícím mistrům Evropy Francouzům, kteří dokázali z osmi vystoupení dovést do vítězného konce pouze jedno (čtyři remízy a tři prohry), což na postup pochopitelně nemohlo stačit. Závěrečný turnaj tak zůstal bez obhájců titulu.
Československý tým se po absenci na mistrovství světa 1986 začal opět probouzet. Novou krev přinesli mladí sparťané a slávisté (Hašek, Straka, Skuhravý, Bielik, Bílek, Berger, Chovanec, Knoflíček, Kubík). Nastupující generace však potřebovala ještě dva až tři roky, aby dozrála. Začali sice hladkou domácí výhrou nad Finskem (3:0), ale doma proti Dánům (0:0) nedokázali vstřelit gól. Ve Walesu byli po Knoflíčkově gólu v 75. minutě na dosah vítězství, jenže šest minut před koncem vyrovnal Ian Rush (1:1).
Stejný výsledek se zrodil i v Dánsku, když bod zachránil nejmenší hráč na hřišti Ivan Hašek – hlavičkou! Pak ale následovala více než nečekaná porážka 0:3 ve Finsku, kdy hráči ze země tisíce jezer bojovali jako o život a využili školáckých chyb soupeřovy obrany v čele s Jozefem Chovancem. Ve svém posledním vystoupení sice vyhráli doma nad Walesem 2:0, čímž tomuto soupeři sebrali postup, ale ani ten pro sebe nezískali – smáli se na půdě třetího Dánska. Pro trenéra Josefa Masopusta to byl konec v československé reprezentaci.
Z favoritů bylo kromě zmíněné Francie vyřazeno také Portugalsko. Několik z nich čekalo na potvrzení svého postupu až do posledních minut kvalifikace, například Španělsko. Největším překvapením byl postup Irů, kteří pod vedením anglického trenéra Jacka Charltona (jako hráč mistr světa z roku 1966) nechali ve skupině za sebou Bulhary, Belgičany, Skoty a Lucemburčany. Kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy, kterou získala Spolková republika Německo (která měla účast automatickou), si vybojovala tato sedmička: Španělsko, Itálie, SSSR, Anglie, Nizozemsko, Dánsko a Irsko.
Německo jako dobrá volba pro pořádání
Německo se díky své infrastruktuře (mnoho stadionů bylo od mistrovství světa v roce 1974 vylepšeno) a organizačním schopnostem jevilo jako dobrá volba pro pořádání mistrovství, což se v praxi potvrdilo. Turnaj se konal od 10. do 25. června 1988 v těchto osmi městech a na těchto stadionech: Mnichov (Olympijský stadion), Hamburk (Volksparkstadion), Gelsenkirchen (Parkstadion), Frankfurt (Waldstadion), Düsseldorf (Rheinstadion), Hannover (Niedersachsenstadion), Stuttgart (Neckarstadion), Kolín nad Rýnem (Müngersdorfer Stadion).
Němci po dvou prohraných finále mistrovství světa (1982 a 1986) chtěli „alespoň“ evropskou trofej. Ve skupině se utkali s Itálií, Španělskem a Dánskem. Proti Italům zachránil Andreas Brehme remízu vyrovnáním na 1:1 po přísném verdiktu anglického rozhodčího Hacketta – ten nařídil přímý kop poté, co brankář Walter Zenga porušil (dnes již neplatné) pravidlo o počtu kroků. Němci však poté porazili Dány i Španěly 2:0 a postoupili do semifinále z prvního místa. Italové, kteří porazili Dány i Španěly, postoupili z druhého místa se stejným ziskem 5 bodů.
Ve druhé skupině se odehrálo také derby mezi Anglií a Irskem. Výsledek „bratrovraždy“ rozhodl v 6. minutě Ray Houghton ve prospěch Irů. Ti sice neprohráli se SSSR (1:1), ale po nejtěsnější prohře s Nizozemskem (0:1) se museli spokojit s třetím místem ve skupině. Angličané si vedli ještě hůře – skončili čtvrtí bez zisku jediného bodu, když vstřelili pouze dvě branky. O první dvě místa ve skupině se utkaly Nizozemsko a SSSR. Sověti svůj zápas vyhráli (1:0) a v konečné tabulce byli o bod před Oranjes.
Nizozemci se v semifinále utkali s Němci. Oranjes se podařilo pomstít prohru z finále mistrovství světa 1974. Sice snížili na rozdíl jediného gólu Lothara Matthäuse z penalty, ale odpověděli stejnou mincí, jedenáctou brankou Ronalda Koemana (paradoxně v roce 1974 bylo skóre po penaltách také 1:1). Rozhodující gól patřil Marcu van Bastenovi v 88. minutě. Závěrečným soupeřem Nizozemska byl SSSR, který po skvělém výkonu porazil Itálii 2:0.
Nizozemská fotbalová korunovace
Svou fotbalovou korunovaci mělo i Nizozemské království. Poslední krok k tomu muselo udělat ve finále proti Sovětskému svazu. Těžký soupeř, který pod vedením trenéra Valerije Lobanovského disponoval kvalitativně nejlepším kádrem v historii sborné, reprezentovaným v drtivé většině gardou kyjevského Dynama (vítěz PVP 1985/86).
Ve skupině Oranjes prohráli se SSSR. Z prvního zápasu se však poučili, nedali soupeři žádný prostor, na hřišti dominovali a vytvářeli si šance. Po půlhodině hry otevřel skóre hlavičkou Ruud Gullit a po výstavním gólu Marca van Bastena v 54. minutě – voleji z těžkého úhlu – si otevřeli cestu k titulu dokořán. Igor Belanov poté trefil břevno a dal penaltu.
Na výsledku se nic nezměnilo. To, co se nepodařilo generaci Cruyffa, Neeskense nebo Rensenbrinka (získat trofej na mistrovství světa nebo Evropy), se podařilo Ruudu Gullitovi (kapitán), Franku Rijkaardovi nebo Marcu van Bastenovi (s pěti góly nejlepší střelec turnaje), třem největším postavám týmu trenéra Rinuse Michelse.
„Všechno šlo dobře. Je to jedna z těch věcí, které se občas stávají.“
Ruud Gullit, kapitán mistrů Evropy.
Finále: Nizozemsko – SSSR 2:0 (1:0)
Góly: 32. Gullit, 54. Van Basten
Rozhodčí: Vautrot (Fr.) – 72 308 diváků. Hralo se 25. června 1988 na Olympijském stadionu v Mnichově.
Sestava mistrů Evropy: Van Breukelen – Van Aerle, R. Koeman, Rijkaard, Van Tiggelen – Wouters, Gullit, Mühren, E. Koeman – Vanenburg, Van Basten.
Zajímavosti EURO 1988:
- Šampionát překonal divácké rekordy: zápasy sledovalo 809 844 diváků, v průměru 57 574 na zápas. V 10 zápasech z 15 bylo na stadionu více než 60 tisíc diváků.
- Milion lidí lemoval amsterdamské kanály při návratu domů z mistrovství Evropy, když si mistři Evropy na lodi předávali trofej.
- Hausbóty se potápěly pod tíhou lidí tančících na jejich střechách.
- Semifinálové vítězství Nizozemska nad Německem bylo prvním vítězstvím nad tímto sousedem od roku 1956. Po něm se Nizozemci shromáždili v ulicích v největším počtu od konce druhé světové války.
- SSSR se stal jedinou zemí, která prohrála tři finále v historii mistrovství Evropy.
- Měsíc před ziskem titulu slavili vítězství na EPM v dresu PSV Eindhoven čtyři Nizozemci: Van Breukelen, R. Koeman, Van Aerle a Vananenburg. Bylo to poprvé, kdy tým z jedné země získal ve stejném roce jak evropský titul, tak nejcennější klubovou trofej.
