6 minút čítania
Autor: Ladislav Harsányi
Fotbalové EURO bude jedním z největších sportovních svátků kalendářního roku 2024. U příležitosti mistrovství Evropy v Německu jsme pro vás připravili historický seriál o mistrovství Evropy. V tomto pátém díle se zaměříme na EURO 1976 v Jugoslávii.
Sledujte nás i na našich sociálních sítích Facebook – Instagram – Tik-Tok
Zlatý československý Bělehrad
Tohle by před začátkem kvalifikačního cyklu nepředpověděl ani ten největší optimista. A sice, že to budou právě fotbalisté Československa, kteří si budou moci po pátém ročníku fotbalového šampionátu starého kontinentu pověsit na krk zlaté medaile.
Kromě Lichtenštejnska a Albánie se do kvalifikace zapojily všechny členské země UEFA. Československo si ve skupině 1 vylosovalo Anglii, Portugalsko a Kypr. Po úvodní hladké prohře 0:3 v Londýně se týmu dávaly jen mizivé naděje na postup. V dalších kolech však svěřenci Václava Ježka nenašli přemožitele nejen v kvalifikaci, ale vůbec.
Po „povinném“ vítězství nad Kyprem (4:0) přijeli do Prahy nebezpeční Portugalci, aby odjeli s výpraskem 0:5! A pak přišel 29. říjen 1975. Beznadějně vyprodané hlediště Tehelného pole (50 tisíc diváků) chtělo vidět zápas s Albionem. Chtělo, ale (téměř) nic nevidělo. Stadion byl zahalen v tak husté mlze, že bylo vidět na nějakých 20-30 kroků.
Italský rozhodčí Alberto Michelotti sice zapískal, ale po čtvrthodině to i on vzdal. Zápas se opakoval druhý den odpoledne za krásného slunečného počasí. A rčení, že když se zvedne mlha, je krásný den, platilo i z fotbalového hlediska. Domácí sice ve 26. minutě prohrávali po gólu Micka Channona, ale ve druhém poločase rozhodly o dvou zlatých bodech hlavičky (to Angličané byli „mistry světa“ v hlavičkování) Zdeňka Nehody a Dušana Galise.
Rázem tak ožily šance Československa na postup. V Portugalsku uhrálo cennou remízu (1:1). Jelikož Anglie neuspěla ani v Lisabonu, stačila Československu k postupu v posledním zápase na Kypru remíza. Nenechalo však nic náhodě a zvítězilo 3:0. Ve čtvrtfinále čekali na tým SSSR šikovní a rychlí hráči. Hrdinou těchto zápasů byl Jozef Móder, autor tří ze čtyř branek týmu. Po domácím vítězství 2:0 uhráli v Kyjevě remízu 2:2 (oba góly dal Móder, jeden z přímého kopu z asi 35 m) a dokázali se zmobilizovat: „Na Bělehrad!“
Památné EURO v Jugoslávii
Pravda, na závěrečném turnaji EURO v Jugoslávii (16.-20. června 1976) je nejprve čekal Záhřeb a stadion Maksimir, kde hráli v semifinále proti velkému favoritovi, Nizozemsku, vicemistrům světa s hvězdnými Johany – Cruyffem a Neeskensem. „Jestli neskončíme první, pověsí mě doma na kůl,“ nechal se po příletu do Jugoslávie slyšet nizozemský trenér Georg Knobel.
Ve vytrvalém dešti však štěstí pršelo pro outsidery. Kapitán Anton Ondruš sice nejprve trefil soupeřovu (19. min) a poté i svou (74.) síť, ale v prodloužení Zdeněk Nehoda (114. min) a rychlonohý žolík František Veselý (118. min) zajistili týmu senzační postup do finále (3:1 pp). Nervózní Nizozemci měli dvě vyloučení (Neeskens, van Hanegem), náš tým přišel o jednoho hráče (Jaroslav Pollák poté nemohl hrát finále). Finálovým soupeřem bylo Německo, které porazilo Jugoslávii až po prodloužení (2:4). Domácí tým zůstal bez medaile, když v zápase o 3. místo prohrál s Nizozemskem (2:3 pp).
Antonín Panenka se zapsal do historie
Po vicemistrech světa nás čekali mistři světa a obhájci titulu mistrů Evropy v čele s Franzem Beckenbauerem, pro kterého to byl stý zápas v národním týmu. Trenéři zařadili Jana Švehlíka do základní sestavy Československa a ten se jim odměnil v 9. minutě úvodním gólem zápasu. A když se ve 25. minutě Karol Dobiáš trefil levou nohou, kterou stačil pouze podržet, vypadalo vše velmi nadějně.
Němci to ale nezabalili, Dieter Müller a Bernd Hölzenbein si vynutili prodloužení. Protože v něm už žádný gól nepadl, o mistru Evropy poprvé rozhodly penalty. Prvních sedm střelců bylo úspěšných (1:0 Masny, 1:1 Bonhof, 2:1 Nehoda, 2:2 Flohe, 3:2 Ondrus, 3:3 Bogartz, 4:3 Jurkemik), ale osmý Ulie Hoeness střílel vysoko nad branku Ivo Viktora.
Antonín Panenka měl vše na své kopačce. Nejenže penaltu proměnil, ale ještě jakým způsobem! Jemně odkopl míč a ten se obloučkem pomalu dostal doprostřed branky Seppa Maiera, odkud „letěl“ do strany. „Jsme mistři Evropy 1976,“ oznámil legendární televizní komentátor Karol Polák. Panenkova jedenáctka se pod názvem Vršovický dlouhý míč navždy zapsala do fotbalové historie.
„Měl jsem ji nacvičenou, zkoušel jsem ji v zápasech. Věděl jsem, že kdyby došlo na pokutové kopy, tak to kopnu takhle,“
uvedl Antonín Panenka.
Za senzačním úspěchem týmu stála perfektní spolupráce a symbióza trenérského dua Václav Ježek – Jozef Vengloš. Největší síla týmu, a to nebyla fráze, byla v kolektivu. Přitom mělo hráče světové úrovně v čele s brankářem Ivo Viktorou a středním obráncem a kapitánem Antonínem Ondrušem, ale i další skvělé fotbalisty – Jána Pivarníka, Karola Dobiaše, Mariána Masného, Zdeňka Nehodu.
„Před finále jsem si řekl: Bože, tohle nemůžeme pustit!“
Anton Ondruš, kapitán mistrů Evropy z roku 1976
Finále: Československo – NSR 2:2 (2:1, 2:2) AET, 5:3 na penalty.
Branky: 9. Švehlík, 25. Dobiaš – 28. D. Müller, 89. D. Müller. Hölzenbein.
Rozhodčí: M. Hölölzinger, M. Hölzinger, M. Hölzinger, M. Hölzinger: Gonella (Tal.) – 30 790 diváků. Utkání se hrálo 20. června 1976 na stadionu Crvené zvezdy Bělehrad.
Mistři Evropy: Viktor – Pivarník, Ondruš, Joz. Čapkovič, Gögh – Dobiaš, Panenka, J. Móder – M. Masný, Švehlík (80. Jurkemik), Nehoda.
Zajímavosti EURO 1976
- Albánie do kvalifikace nenastoupila. Učinila tak z protestu poté, co ji UEFA kritizovala za to, že několik finských hráčů s dlouhými vlasy bylo po příletu do Tirany zadrženo místní policií a ostříháno! Důvodem bylo, že komunistický režim v zemi považoval takové účesy (v té době ve světě módní) za projev chuligánství.
- Žádný ze čtyř zápasů finálového turnaje se nerozhodl v normální hrací době, tři se rozhodly v prodloužení a finále se rozhodlo po penaltovém rozstřelu.
- Protože československý tým neměl v Bělehradě náhradní sadu dresů a drtivá většina hráčů si těsně po skončení finále vyměnila dresy se soupeři, trofej pro mistra Evropy obdrželi hráči v německých dresech.
- Od 13. listopadu 1974 do 13. října 1976 Československo neprohrálo 22 zápasů v řadě.
- Za titul inkasovali českoslovenští fotbalisté přibližně 38 tisíc korun „na hlavu“. Průměrný plat v zemi se v té době pohyboval kolem 2000 korun.
