6 minut čtení
Autor: Ladislav Harsányi
Fotbalové EURO bude jedním z největších sportovních svátků kalendářního roku 2024. U příležitosti mistrovství Evropy v Německu jsme pro vás připravili historický seriál o mistrovství Evropy. V tomto dílu se budeme věnovat EURO 1960 ve Francii.
Sledujte nás i na našich sociálních sítích Facebook – Instagram – Tik-Tok
Československo s bronzovým leskem, ale bez medaile
Otcem myšlenky uspořádat v Evropě kontinentální fotbalové mistrovství byl Henri Delaunay, generální sekretář Francouzské fotbalové asociace. Přestože s touto iniciativou přišel v roce 1927, její realizace se již nedožil (zemřel v roce 1955). Premiéra se uskutečnila až v roce 1960. Tehdy se ještě jmenoval Pohár národů. Protože některé země braly šampionát jako konkurenci (Britové měli tradiční mistrovství čtyř zemí), jiné mu nedůvěřovaly (Němci, Švédové, Italové, Nizozemci, Belgičané, Švýcaři…), do kvalifikace o 1. ročník Poháru národů se přihlásilo pouze 17 z 33 členských zemí UEFA.
Kvůli lichému počtu musely dvě země hrát předkolo. Los padl na Irsko a Československo. Po prohře 0:2 v prvním zápase vyhrálo Československo bratislavskou odvetu 4:0, přičemž první gól vstřelil ve 3. minutě z pokutového kopu brankář Imrich Stacho. Tým poté přešel přes Dánsko (2:2, 5:1) a po úspěšném čtvrtfinále s Rumunskem (2:0, 3:0) se kvalifikoval na závěrečný turnaj ve Francii. Kromě Československa si právo účasti vybojovaly Francie, SSSR a Jugoslávie.
V 17členném československém týmu vedeném trenérem Rudolfem Vytlačilem bylo 9 Slováků a 8 Čechů. Základ tvořili hráči bratislavské Rudé hvězdy (Buberník, Dolinský), pražské Dukly (L. Novák, Masopust, Pluskal) a bratislavského Slovanu (Schrojf, Popluhár). V semifinálovém utkání v Marseille padli se SSSR (0:3), a tak je čekal souboj o třetí místo s Francií.
Úspěch Čechoslováků
Ve druhém semifinále domácí tým ještě v 75. minutě vedl nad Jugoslávií 4:2, aby pak během tří minut třikrát (!) inkasoval a prohrál 4:5. V závěru utkání se však domácí tým dostal do vedení, kterému se podařilo vyrovnat. V zápase o třetí místo na Stade Velodrome v Marseille mezi domácí Francií a Československem, na který bylo zvědavých jen 9 438 diváků, triumfovali Vytlačilovi svěřenci.
Třináct minut po přestávce se ujali vedení zásluhou Vlastimila Bubníka (jinak fotbalového hokejového „obojživelníka“, který o čtyři roky později získal s národním týmem bronz i na olympiádě) a tři minuty před koncem stanovil konečné skóre na 2:0 Ladislav Pavlovič. Bronzoví chlapci se však do vlasti vrátili bez medailí. Na tomto šampionátu se prostě neudělovaly.
„Medaile? Ty prostě nebyly uděleny. Jen nám potřásli rukou a poplácali nás po zádech.“
– Vlastimil Bubník, československý reprezentant.
Kdo přispěl k úspěchu turnaje? Schrojf, Javorek – Šefránek, Popluhár, L. Novák, J. Tichý, Pluskal, Buberník, Masopust, Kvašňák, Vojta, A. Moravčík, Bubník, Dolinský, L. Pavlovič, Pav. Molnár, Vacenovský.
Konečný triumf Jašina a spol.
Mezi SSSR a Jugoslávií se opakovalo olympijské finále z roku 1956. Za neustálého deště se Jugoslávie ujala vedení ještě před přestávkou zásluhou Milana Galiče. Po změně stran však vyrovnal Slava Metreveli. O vítězi muselo rozhodnout prodloužení a gól Viktora Ponedeljnika ve 113. minutě. Největším hrdinou však nebyl on, ale Lev Jasin, brankář „sborné“, který v prvním poločase bravurními zákroky zlikvidoval tři šance soupeře. Každý z hráčů SSSR obdržel za titul 200 amerických dolarů.
Ponedeľnik připomněl recepci u Eiffelovy věže:
„Setkali jsme se tam s prezidentem Realu Madrid Santiagem Bernabeu, který chtěl koupit polovinu našeho týmu…“
Zajímavosti EURO 1960
- Španělsko mělo hrát se SSSR o postup na závěrečný turnaj. V předvečer odjezdu do Moskvy na čtvrtfinálový zápas se však španělský diktátor Franco rozhodl, že nepojede (důvodem byly nežádoucí kontakty s komunistickou „centrálou“). SSSR tak v zápase zvítězil kontumačně a postoupil na závěrečný turnaj.
- Prvním střelcem finálového turnaje se stal Jugoslávec Milan Galič.
- Semifinálový zápas Francie – Jugoslávie 4:5 je z hlediska počtu vstřelených branek nejúspěšnějším zápasem v historii závěrečného turnaje mistrovství Evropy.
- Poražený tým z finále, Jugoslávie – mimochodem prezident země Josip Broz Tito slíbil hráčům za vítězství auto a pozemek orné půdy – se přesně dva měsíce po prohraném finále stal vítězem olympijského fotbalového turnaje v Římě.
- Finále mezi SSSR a Jugoslávií bylo jediným v historii turnajů mezi týmy z „východního bloku“. V době konání šampionátu ve Francii měl status socialistické země ve svém názvu pouze SSSR (Svaz sovětských socialistických republik). Slovo socialistická bylo do názvu Československé republiky (ČSSR) přidáno 11. července 1960, dva dny poté, co odehrála svůj „bronzový“ zápas. Jugoslávie měla tento přívlastek ve svém názvu od roku 1963 (Jugoslávská socialistická federativní republika Jugoslávie).
